Mnoho lidí si pořizuje nábytek potažený kůží, především pak sedací soupravy. Nejenže totiž vypadá elegantně, ale také je poměrně pohodlný. Je však pravdou, že použití tohoto materiálu sebou přináší určité především etické otázky. Mnozí pak právě z tohoto důvodu pravou kůži odmítají, ať už je použita právě u nábytku, nebo například u oblečení. Lze pochopit, že obchodníci v tom vycítili příležitost a potenciální díru na trhu. Není tedy divu, že se zanedlouho objevila imitace kůže. Ta je podle výrobců k nerozeznání od té pravé, ať už co do vzhledu či vlastností. Jen není vyrobena ze zvířat, nýbrž z umělých materiálů, především pak plastu. Nevzniká zde tak žádné etické dilema. Musíme se však ptát, nakolik je toto tvrzení skutečně pravdivé.
V první řadě je zde onen etický aspekt. Ani zde totiž není situace tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Jistě, je pravdou, že u umělé kůže nejsou její přímou součástí žádné živočišné produkty. To ovšem neznamená, že při její výrobě nebylo žádnému zvířeti ublíženo. Ropa a další materiály, které jsou k její výrobě potřeba, se totiž musí vytěžit a zpracovat. To samozřejmě představuje silnou zátěž pro životní prostředí. Dále zde máme životnost, tedy to, jak dlouho vydrží.
Zde samozřejmě záleží na tom, jak často ji používáme, a jaké konkrétní zátěži je vystavena. Obecně však platí, že imitace kůže je odolnější, než ta pravá. Je to dáno tím, že byla právě za tímto účelem vyrobena, zatímco u kůže musíme spoléhat pouze na její přirozené vlastnosti. Co se vzhledu týče, pak obě vyjdou v podstatě nastejno. Samozřejmě existují drobné rozdíly, kterých si při bližším pohledu všimneme, avšak pro běžného uživatele to není něco, čeho by si všiml. Nemusíme se tedy bát, že bychom vypadali „lacině“ či „uměle“ jen proto, že nepoužijeme pravou kůži. Pokud se nám tedy více zamlouvá imitace, není důvod, proč bychom neměli zvolit právě ji.