Bohužel, zvířata nejsou vždy přátelsky naladěná. Dokonce i ta, od kterých bychom to nečekali, nás mohou napadnout. A ve většině případů s nepěknými následky, neboť obvykle mají ostré zuby a drápy, které nás mohou poměrně značně pocuchat.

Je však pravdou, že pokud k takovémuto útoku dojde, ukáže se, že chyba je většinou na straně člověka. Jak žijeme ve městech, tak jsme poněkud ztratili respekt ze zvířat, ať už domácích či divokých, a z toho, co mohou udělat. Samozřejmě bychom to neměli zaměňovat se strachem, je však dobré si uvědomit, čeho je zvíře schopno a chovat se tak, abychom jej nevyprovokovali k útoku, byť nechtěně.
V první řadě, pokud jde o divoká zvířata, je dobré dělat pokud možno hluk. Nemusí být přílišný, stačí běžný hovor. Naprostá většina zvířat, pokud má tu možnost, se raději konfliktu vyhne. Je to mnohem ekonomičtější řešení než riskovat kůži. Přesto se však může stát, že na nějaké narazíme.

Pokud se něco takového stane, je dobré se k němu neotáčet zády a nedělat prudké pohyby. Vhodné je také snažit se je obejít co největším obloukem. Většina zvířat má totiž jakýsi „osobní prostor“, na jehož narušení reagují buď útěkem, nebo útokem. Ideální je také sledovat řeč těla, která nám může mnoho napovědět.
To ostatně platí i o domácích zvířatech, například psech. U nich dělá mnoho lidí tu chybu, že si myslí, že vzhledem k jejich domestikaci si k nim mohou dovolit cokoliv. A je pravda, že psi toho od lidí snesou více, než kterýkoliv jiný druh. I oni však mají práh, po jehož překročení reagují. A jelikož útěk většinou nepřipadá v úvahu, reagují útokem.
Samozřejmě se najdou i výjimky – samice s mláďaty budou samozřejmě agresivnější, než jindy, a mnohem spíše zaútočí. Také zraněné či nemocné zvíře, které cítí, že na útěk už nemá dostatek sil, zvolí raději útok. A na to vše je vhodné být připraven.







