Cestování

Každý, kdo už někdy letěl letadlem, určitě zaregistroval bezpečnostní kontrolu. Té se nikdo nemohl vyhnout a také nevyhnul. A jakkoliv to mohlo proběhnout hladce, mohlo to být klidně i dost nepříjemné. Což mohu potvrdit, už jsem zažil obojí. I chvíle, kdy jsem prošel bez pípnutí rámem bezpečnostní kontroly, vzal si batoh z pásu a nikým nekontaktován si šel po svých, i objíždění těla ‚plácačkou‘, tedy ručním detektorem kovů, i osahávání, a dokonce i otírání různých míst na těle tamponkem s úmyslem za pomoci nejmodernější techniky zanalyzovat, zda jsem nebyl v kontaktu z něčím nežádoucím, zřejmě drogami, výbušninami, jedy, radioaktivními látkami nebo kdo ví čím, co je v letadlech jakožto potenciálně nebezpečné nežádoucí.

Taková bezpečnostní kontrola prostě může být různá. Může jít i o pouhé nepatrné zdržení při cestě k letadlu, i o ‚buzeraci‘. Jak kdy a jak kde. A kromě toho, že někomu nemusí imponovat kontrola jako taková, zejména pak na letištích, na nichž už pasažéry ‚svlékají‘, tedy rentgenem pronikají až pod šaty a tam sledují případné zakázané předměty nebo podezřelé nepravidelné tvary, není příjemné ani to, že zde člověku někdy zkrátka něco zabaví. Což je jeho chyba, ne chyba zaměstnanců bezpečnostní kontroly, ale to je jedno. Když tu člověk přijde o láhev s pitím, je to jen malá mrzutost, když ale přijde třeba o nůž, který ho třeba provázel celým životem, nebo o nějaký jiný ostrý nebo jinak rizikový předmět, je to nepříjemnější.

Ale co se dá dělat. Musí to tak být. A všichni víme proč. Víme přece, že ne každý člověk má lidumilné názory, a ne každý, kdo nastupuje do letadla, musí nezbytně toužit jenom po letu z jednoho místa do druhého. Jsou tu i lidé zlí, zákeřní a nebezpeční, kteří by mohli změnit letadlo třeba i v nástroj vydírání nebo ve zbraň. To všechno už tu přece bylo. A kdo ví, kolikrát bychom nedoletěli do cíle, kdyby to nějaký zločinec nevzdal nebo neuspěl kvůli bezpečnostní kontrole.

Dovolenou jsem si už po hodně dlouhou řadu let vždycky spojoval s cestováním. Jakmile tato nastala, prostě jsem si sbalil batoh a vyrazil do světa, v posledních řádově dvou dekádách zpravidla kousek na jih od Českého Krumlova. K čemuž jsem pak pochopitelně dodával, že šlo o kousek v řádu tisíců kilometrů.

Prostě mě to táhlo na dovolenou do Jižní Afriky. A pokud jsem snad v této nebyl, nebyl jsem na dovolené. Jen tam jsem dokázal doopravdy ‚vypnout‘, s tím, že jsem prostě mimo dosah zaměstnavatelů a mimo možnost pracovat.

Jenže přišla pandemie. A já jsem kvůli této tudíž dvě léta na tom, co považuji za dovolenou, nebyl. Nejdřív zavřeli hranice Jihoafričani, abychom jim tam my cizinci koronavirus nezavlekli, na čemž bylo pozitivní jedině to, že jsem kvůli zrušení letu dostal peníze zaplacené za letenku zpět, nakonec zavřely pro změnu evropské tranzitní země své hranice pro nás cizince cestující z Jižní Afriky, protože tam zrovna hrozil nejdřív strašák a nakonec chcípáček omikron. A mezi tím, jak všichni víme, jsem kolikrát nemohl nikam, třeba ani do sousedního okresu.

Dva roky to trvalo. A pak už jsem zatnul zuby a rozhodl se, že už letos vážně odletím. I kdyby mě už neměli pustit zpátky. A stalo se.

Nejprve to vypadalo složitě. To víte, povinnost mít potvrzení o očkování, sehnat si nanejvýš tři dni před odletem tam i zpět PCR test, vyplnit online nahlášení své cesty do těchto zemí i zpět. Pak se to v průběhu tohoto roku zjednodušovalo a zjednodušovalo. Až nakonec zůstaly jen povinné respirátory nebo ty nejdokonalejší roušky v německých letadlech. A vlastně ani s touto povinností to nebylo nakonec zase až tak žhavé.

A tak jsem prostě konečně po třech letech na dovolenou do Jižní Afriky zase odletěl. A vypadalo to všechno náramně slibně.

Ale nakonec jsem formálně opět žádnou dovolenou neměl. Protože mě imigrační úřednice sice do JAR pustila, ale… Kdo ví, co se jí honilo hlavou, jenže mi do pasu zaznamenala, že tam jedu za byznysem.

A já teď tedy nevím. Měl jsem v uplynulých týdnech konečně dovolenou, nebo zase ne?

Francie. Země baget, sýrů, vína, kultury a světel. Francouzská kuchyně je populární po celém světě. Není divu. Francouzi si velmi zakládají na tom, aby používali ve vaření kvalitní suroviny a jídlo si umí vychutnat tak, jako málokterá jiná národnost. Chystáte se na výlet do Francie? Ukážeme vám, na které lokální suroviny se zaměřit, nebo které si zakoupit domů!

Vadouvan

Tato směs kari koření je typickým dochucovadlem po celé Francii. Skládá se z cibule, kmínu, kardamomu, kari, černého pepře, kurkumy a několika dalších surovin. Používá se zejména na dochucování masa, ryb a zeleniny.

Roudoudous

Tradiční francouzské sladkosti. Byli populární zejména v minulém století ale i dnes je dostanete ke koupi na mnoha místech. Bonbóny jsou tvrdé a vydrží dlouhé minuty ve vašich ústech, dokud se nerozpustí.

Crème fraîche

Tento tradiční krémový sýr získal takovou popularitu, že ho dnes seženete prakticky po celém světě. Má výraznou chuť, avšak postrádá kyselost, proto je jeho chuť jemná. Krémový sýr se často podává na pečivu, přidává se do omáček, polévek. Je také oblíbenou surovinou při přípravě dezertů.

Čokoládové lanýže

Milovníci čokolády si přijdou na své, jelikož jednou z nejpopulárnějších cukrovinek ve Francii jsou čokoládové lanýže. Jedná se o čokoládovou ganache, která se vytvaruje do tvaru kuličky. Ta se poté ponoří do čokolády a následně ještě obalí v kakau. Tradiční lanýže jsou pouze čokoládové, ale dnes najdete běžně i ochucené verze, třeba s přídavkem alkoholu, ořechů nebo karamelu.

Roquefort

Francie je samozřejmě známá jako město, kde dostanete ty nejlepší sýry. Mezi nejznámější patří roquefort. Vyrábí se z plnotučného ovčího mléka. Na povrchu najdete jemnou kůrku, zatímco vevnitř je krásně krémový. Chuť je velmi intenzivní, ostrá a s kyselými tóny. Tento sýr zraje minimálně 5 měsíců.

Díky koronaviru jsme nezvykle omezováni v mnoha činnostech a přirozený životní styl se posunul až kamsi za hranici běžných zvyklostí. To ovšem neznamená, abychom kvůli tomu a následným opatřením vlády strádali. Ať už máte názor na celkovou situaci jakýkoli, neměli byste zapomínat na vlastní volný čas a jeho smysluplné využití. Každý zkušený psycholog a moudrý lékař vám potvrdí, že namísto sledování televize a aktuálních zpráv, brouzdání po Internetu a na sociálních sítích, je rozumnější vydat se do přírody.

Máme štěstí, že je naše země jednou z nejkrásnějších na světě a že slovo „příroda“ tu není neznámým pojmem. Vyplatí se nalistovat stránky turistického atlasu a na mapě vyhledat oblasti, které by stály za návštěvu a rezervaci nějakého soukromého penzionu. Nachystejte pevnou obuv, dobrý batoh, a pokud dáváte přednost cyklovýletům, nosič s brašnou, do které umístíte svačinu, náhradní oblečení a další drobnosti.

Nezapomeňte na sáčky se zipem

Až budete balit věci do auta, případně do vlaku či autobusu, vzpomeňte si na věrné pomocníky, bez nichž by pobyt v přírodě mohl být problematický. Jistě nezapomenete sbalit kapesní nůž a hygienické potřeby, ale to není vše, co vám usnadní život. Sáhněte po zásobě sáčků na zip. Budou se hodit na balení jídla, zabezpečení mobilního telefonu před deštěm a vlhkostí, na bezpečné uschování toaletního papíru a náhradního oblečení, které by mělo zůstat suché. Do sáčků se zipem vložíte sponky do vlasů, zapalovač či zápalky, potravinové doplňky a léky, sušené ovoce a oříšky jako zásobárnu živin a energie, zkrátka, co vás napadne.

Sáčky nezaberou takřka žádné místo v batohu, jsou průhledné, takže máte přehled, co je uvnitř, jsou lehké a hlavně levné a nahradí různé krabičky a dózy. Uzavírací zip je lepší řešení, než obyčejný mikrotenový pytlík, ten byste museli vždy zauzlovat a bylo by problematické jej stále otevírat a rozmotávat uzel.

Nejjednodušší je provést check-in online formou, vyplnit na stránkách letecké společnosti příslušné údaje a čekat až vám na email přijde boarding pass. Můžete tak učinit zpravidla nejdříve dva dny před odletem. Pokud nemáte přístup k internetu, můžete tak učinit přímo na letišti u okénka. Avšak na mnoha letištích již takové okénko nenajdete a na informacích vás odkážou na interaktivní počítač v hale, kde vyplníte rovněž příslušné údaje a boarding pass se vám ihned vytiskne. Tak či tak, na letiště určitě dorazte přibližně dvě hodiny před odletem letadla, abyste měli dostatek času na čekání ve frontách.

Odbavení zavazadel
Pokud cestujete pouze s palubním zavazadlem, tento krok se vás netýká. Avšak jestliže máte i podpalubní zavazadlo v ceně, pak v letištní hale vyčtěte z tabule s odlety číslo odbavovací překážky. Následně budete nejspíš čekat ve frontě se zavazadlem u příslušného okénka. Až na vás dojde řada, předložte boarding pass a cestovní pas. Kufr po vyzvání personálu dejte na pás, který jej zváží a označí štítkem. Ten vám nalepí na pas či boarding pass a kufr odjede pásem k přípravě na naložení do letadla.

Předletová kontrola palubních zavazadel
Tento krok se týká všech cestujících. Nejdříve však musíte projít přepážkou pro kontrolu pasu. Přiložit ruku jej na čidlo, které vás pustí za přepážku a zkontroluje platnost cestovního dokladu. Vždy je v blízkosti personál a ochotně vám pomůže projít. Za přepážkou již následuje pás pro kontrolu zavazadel. Vezmete si u něj plastový lavor, nebo i více podle potřeby, a uložte na něj palubní zavazadlo, bundu nebo kabát, klobouk nebo čepici, obsahy kapes u kalhot, pásek, či výraznější šperky. Lavor projede pásem s rentgenem a vy mezitím po vyzvání personálu projdete rentgenovým pásem. Pokud je vše v pořádku, můžete si vyzvednout věci a pokračovat do odletové haly. Pokud se personálu něco nezamlouvá, před vámi otevře zavazadlo a překontroluje jej ručně.
Gate a vstup na letadlo
V odletové hale můžete najít velké množství obchůdků a restaurací. U odletové tabule se dozvíte, ze kterého gatu odlétá vaše letadlo a jdete k němu s dostatečnou časovou rezervou. Řídíte se šipkami a čísly, která vás nasměrují správným směrem. U gatu už jen počkáte, až personál otevře přepážku. Počkáte ve frontě, kde vám zkontrolují boarding pass a cestovní doklad. Nemějte obavy, všichni ve frontě letí stejným letadlem a až jsou všichni zkontrolování, letadlo vyrazí. Po kontrole už jen projdete do letadla, kde vás uvítá palubní personál.